Proč vůbec uvažovat o SRT

 

Pokud alespoň trošku sledujete dění v arboristickém světě u nás i za hranicemi, tak jste jistě postřehli rychle šířící se fenomén zvaný SRT (volným překladem stacionární lanová technika). Proč, a jestli vůbec o tomto stylu práce v koruně stromu uvažovat, se pokusím povědět z vlastních zkušeností.

Co to vůbec SRT je

Stationary rope technique = stacionární lanová technika tzv. „jednolanovka“ (častěji se můžeme setkat s označením single rope technique, které však může být chybně interpretováno a někdy i laiky překvapivě zaměňováno za „dvoulanovku“). Pracujeme tedy pouze na jednom laně, které je pevně kotveno.

Než se v dalších článcích pustím do podrobnějších specifikací, zde je pár kladných a záporných bodů.

Plusy

  • Délka lana: u „jednolanovky“ potřebuji jen jedno lano, tudíž na strom o výšce 30 m mohu instalovat lano tak, že potřebuji pouze cca 35 m lana. S tím souvisí i:
  • Váha lana: za předpokladu, že použiju cca poloviční délku lana, tak při všech přetahováních a přenášeních budu nosit také polovinu váhy.
  • Okamžitý sestup: u SRT vystupuji i sestupuji na té samé pomůcce = nemusím se přepínat.
  • Rychlost: nemusím stoupat nahoru a následně instalovat systém. S pomůckou, se kterou se dá vystupovat i sestupovat, mohu pracovat již od prvních metrů s výhodou kotevního bodu nahoře.
  • Neomezen prostorem nad sebou: je mi jedno, jestli se pracovní část lana, které mám nad sebou, při práci dostane přes několikero větvení (nebo se o ně zespodu zahákne), pořád hladce funguje. Naopak to může být plus pro:
  • Přesměrování: nevyžaduje žádné pomůcky, jen použiji větvení, které mi struktura stromu nabízí.
  • Kotevní bod: při průchodu několika větveními pod určitým úhlem mnohonásobně zvyšuji nosnost kotevního bodu, což umožňuje mít kotevní bod výše, nebo téměř nad sebou i v okrajových částech koruny stromu.
  • Úspora energie: nemusím na každý výškový metr nastoupat dva metry lana (oproti dvoulanové technice).
  • Ergonomie: pro tělo je přirozenější se pohybovat rovně a používat nohy na vykonání pohybu, než se tahat nahoru rukama a navíc v lehkém záklonu.
  • Opotřebení: lano se neustále pohybem netře o kambium nebo větve a jeho životnost se tedy prodlužuje.
  • Konec lana: pokud si na konec lana hodím špalek, nebo se mi zamotá do větví, nejsem uvězněn a mohu sestoupit.

Mínusy

  • Jeřáb: většina prací s jeřábem je pro neustálou změnu kotvení jednodušší s dvojlanovou technikou.
  • Špalkování: podobně jako předešlá odrážka – pokud neustále měním kotevní bod, je výhodnější „dvoulanovka“.

Ostatní

  • – (+) Psychologie: mozek vnímá, že mě drží jen jedno lano a bojí se. Někdy to, ale může být výhodou, protože lezec je o to opatrnější.

Sám jsem byl v začátcích velkým odpůrcem SRT, ale co ji používám déle než rok a od chvíle, kdy je v ČR dostupná certifikovaná pomůcka pro tento typ lezení (ROPE WRENCH), nemám důvod se vracet zpět. Pozitiva pro mě velmi silně převažují nad negativy.

Pokračování na téma SRT chystáme v dalších článcích.

Josef Haško

Permanent link to this article: http://www.peceostromy.net/proc-vubec-uvazovat-o-srt/