Instalace lana do koruny

14.11.2012

Dlouho jsem dumal nad tím, jak se vystupuje na stromy, jež mají holý kmen a větve začínají až někde deset metrů nad zemí. Určitě víte, že domorodí sběrači kokosů vystupují jen s motouzem uvázaným někde u kotníků. Ale k tomu jsem tolik odvahy neměl. Až školení a přítel internet mi odhalily různé techniky natáhnutí lana do koruny.

Samotné nahození lana do koruny tady zmíním jen krátce, protože výše než šest metrů se mi nahodit nepodařilo a používám ho jen když vše ostatní selže. Začneme uvázáním opičí pěsti, což je v podstatě několik menších otáček lana stažených smyčkou. Počet otáček musí být dostatečný pro vytvoření protiváhy, aby nám lano po prohození vidlicí či nad větví klesalo k zemi.

Dnes již ale používám nahazovací váčky spolu s nahazovacím lankem. Jedná se vlastně o pytlíky naplněné broky s všitým okem a o lanko, jež je několik milimetrů tenké. Je upraveno tak, aby co nejlépe klouzalo. K navázání pytlíku na lanko se používá několik druhů uzlů, já jsem se spokojil s liščí smyčkou. Je jednoduchá a dá se snadno rozvázat. Pytlíky se uvazují na oba konce. Jednak proto, aby při delším nadhozu nezmizel ten konec, co měl zůstat na zemi, a také aby se s ním dalo hned pracovat.

Techniky náhozu

Jedná se především o věc tréninku a osobního stylu. Než jsem dostal potřebný grif, kolikrát jsem použil tzv. granátový hod – tedy přímo váček do ruky a šup s ním kam potřebuju. Ale takto se nedalo dohodit dosti vysoko.

První technika

Vytvoříme si smyčku tím, že okem nahazovacího pytlíku protáhneme smyčku lanka a držíme ji v jedné ruce. Pramen, který z oka vychází, chytnem druhou rukou. Lépe než slova to ukáže obrázek č.1. Potom se rozkročíme a stojíme přímo naproti místa, kam chceme dohodit. Tím jak stojíme vlastně směrujeme lanko. Pak už ho jen rozkmitáme a když je v horní polovině, pustíme konce a pytlík letí (obrázek č.2). Tím, že jsme ho drželi na dvakrát přeložené smyčce, tak okamžitě tuto vzdálenost urazí zadaným směrem a dále cestuje již s vlivem odporu lanka. Jde pouze o věc cviku a taky o tom si na lanku nestát.

Obr. č. 1, navázání a úchop házecího lanka

Obr. č. 2; Postoj při nahazování lanka

Druhá technika

Ta je prostší, ale vyžaduje větší cvik. Jedná se o to, že uchopíme lanko tak vysoko, aby bylo nad zemí a my měli ruku skoro v pravém úhlu. Lanko držíme podobně jako v předešlé technice, jen smyčku i pramen vycházející z oka držíme v jedné ruce. Prstoklad v pořadí od pytlíku: prostředníček (na něm je smyčka), ukazováček a palec (mezi nimi je lanko). Je to z důvodu lepší kontroly vypuštění pytlíku. Pak ho jen rozhoupeme, k jeho hodu používáme švih stejně jako při předešlém stylu. Ideální nához je ten, kdy pytlík projde jen těsně rozsochou (vidlicí) a hned jde zpět na zem.

Třetí technika – využití praku

Tu volíme tehdy, pokud nahazujeme na skutečně vysoké stromy. Protože po tom, co pytlík s lankem vyletí, jej nemůžeme zastavit rukou jako při ručním náhozu, lanko by nás spálilo. Zkrátka nedá se moc regulovat dostřel.

Po náhozu

Máme li lanko na stromě, a chceme lézt rovnou dvoulanovou technikou, máme pravděpodobně tyto požadavky:

• • ochránit strom před prodřením kůry a následně poškozením kambia (speciálně u tenkokorých dřevin),

• • chránit oplet lana před dřením o kůru,

• • snížit tření lana pro plynulejší pohyb se svěrnými uzly,

Proto použijeme tzv. kambium saver. Což je v podstatě silný popruh či lano s dvěma oky různých velikostí. Tohoto pomocníka dokážeme ze země nainstalovat pouze tehdy, pokud máme oba konce nahazovacího lanka v souběhu. Tedy jsou vedle sebe a mezi nimi je pouze větev, kolem které chceme, aby se kambium saver omotal.

Instalaci započneme tím, že odvážeme z jednoho koce nahozeného lanka pytlík.Tento konec provlečeme menším okem kambium saveru a pytlík opět navážeme. Je důležité, aby byl pytlík větší než oko, aby neutekl. Potom provlečeme druhý konec lanka tím větším okem. To jde většinou i s pytlíkem a proto ho nemusíme odvazovat. A začneme za tento konec tahat a sledujeme, jak jde kambium saver nahoru (obrázek č.3). Hlídáme, aby se někde nezkřížil, či nezaseknul. Těsně před větví či rozsochou silněji trhneme, aby oko kambium saveru lépe prošlo kolem větve. A ozve se nám typický zvonivý zvuk, kdy do sebe kroužky narazí a my už jen spustíme lanko zpět na zem. Odvážeme pytlík a navážeme lezecké či výstupové lano.

Lano navazujeme tak, aby co nejvíce kopírovalo nahazovací lanko při průchodu oběma oky kambium saveru. Začneme liščí smyčkou a potom postupujeme ráhnovými kličkami až ke konci. Měly by být alespoň čtyři a z toho poslední u konce lana se dělají těsně vedle sebe. To aby se z lana nevysmekly (obrázek č.4). Před protažením oky trošku trhneme, aby lano lépe prošlo. Potom již jen stáhneme lano dolů, uklidíme lanko a je to.

Obr. č. 3; Instalace kambium saveru

Obr. č. 4; navázání nahazovacího lanka na lano

Co je důležité a mělo být zmíněno již na začátku: Musíme ze země dobře vidět kotevní bod a správně instalované lano popř. kambium saver! Kotevní bod (vidlice) musí být dostatečně silný, doporučujeme větev alespoň 10 cm silnou. Záleží samozřejmě na dřevině, topol bude držet jinak než dub. O pevnosti se dá přesvědčit tak, že se alespoň dvě osoby na lano zavěsí a casnují s ním.

Chceme-li lézt jednolanovou technikou, je vše jednodušší. Prameny přehozeného nahazovacího lanka nemusí být v souběhu, kambium saver nepotřebujeme. Na jeden konec lanka navážeme lano a to přetáhneme přes kotevní bod. Lano navážeme na pevný bod, obvykle na kmen stromu, na který polezeme. Volný konec lana využijeme k výstupu. Pozor! Při tomto způsobu je kotevní bod zatížen až dvojnásobkem naší váhy! Proč tomu tak je? Je to jako když zedník vytahuje kýbl s cihlama přes kladku (v našem případě kotevní bod) nahoru. Kýbl váží 20 kilo, zedník musí táhnout silou 20 kilo. Na kladku je vyvíjena zátěž 40 kilo.

Josef Haško